O mně

Většina z nás věnuje své klávesnici více dotyků a pozornosti než lidem okolo sebe. I já jsem se této činnosti věnovala, studijně i profesně, mnoho let. Až jsem se úspěšně proklikala k magisterskému titulu, vedoucí manažerské pozici, kde jsem zažila jemné vyhoření, ale také uvědomění, že ať už je práce jakkoli zajímavá, nedává mi velký smysl a ani moje tělo si nedokázalo představit, že bude trávit více jak 8 hodin sezením za kancelářským stolem.

Paralelně se studijním a profesním životem ve mně stále více rostl můj přirozený zájem o alternativní formy medicíny, z velké části kvůli mým zdravotním obtížím a dlouholetým bolestem, které se klasické medicíně nedařilo zlepšovat. Fascinovaly mě schopnosti lidského těla, existence naší mysli i mystérium existence či neexistence duše. Psychologie byla dříve jednou z velmi vážných variant výběru mého studia. Zájem o tělo, psychologii a zvídavost, zda tzv. alternativní formy medicíny mohou fungovat, mě přivedl nejdříve k různorodé četbě, ale později také k živým kurzům – například ke kurzům Reflexní terapie manželů Patakyových. Zájem o psyché zase k minivýcvikům psychoterapeutické práce, pobytům ve tmě, józe, meditacím, cestě do Santiaga de Compostela a podobným snahám mít prostor nejen ke studiu, ale také k integraci tohoto studia ve svém vlastním životě, ke studiu a poznávání sebe sama.

Rezervujte si svou masáž

vybrat termín masáže
Reflexní terapie

V době absolvování prvního kurzu reflexní terapie jsem ještě netušila a vůbec neplánovala, že bych snad někdy mohla metodu reflexologie využívat jinak než pro sebe, ale postupem času jsem začala reflexní terapii aplikovat na mé známé, přátele a rodinu. Jejich spokojenost a pozitivní reakce mi postupně, zatím nevědomě, připravovaly novou cestu. Trvalo to minimálně 6 879 875 352 stisknutí klávesnicového písmenka D, než jsem se jednoho dne rozhodla, že svůj DOTYK a energii s ním spojenou budu raději směřovat smysluplněji. I když, na začátku to nebylo to tak úplně o mém rozhodnutí. O tom třeba někdy osobně 😊

Lektorka jógy

Později přicházely kurzy další a velmi záhy jsem si udělala také výcvik lektora jógy. Předcházela tomu vlastní praxe Jivamukti jógy. K józe mě však vedl zájem spíše o filozofické a spirituální principy, které fyzické praxi předcházel. Propojování jógy s masážemi bylo praktické jednak kvůli potřebě silného a zdravého těla, které je pro tuto práci více než vhodné, ale bylo také zdrojem sebepoznávací praxe a pravidelné reflexe svého života. Později samozřejmě jako dobrá kombinace toho, co mohu nabídnout klientům – možnost celostního přístupu byla jógou, jejím studiem i praktikováním, obrovsky rozšířena.

Terapie formou masáží a jógy

Terapie formou masáží a jógy se pro mě stala ideálním způsobem, jak skloubit zájem o lidské tělo, mysl a vědomí a tyto části při své práci neoddělovat. A to jak v mém přístupu k Vám ve snaze neomezit terapii jen a pouze na fyzickou sílu mého těla, tak ve snaze se společně s Vámi na možné problémy, které Vás trápí, podívat komplexněji a pokusit se ovlivnit vždy více faktorů, které daný problém mohly způsobit. Ovlivnit více úrovní a systémů, které se na našem welfare podílí. Pomocí kombinace různých metod a technik je tak vždy mým hlavním záměrem povzbudit přirozený potenciál těla k uzdravení a Vás k větší radosti, spokojenosti, klidu a možná dokonce snad umění přijmout život (sebe) takový (takového), jaký je (jste). 

Jaké techniky a metody k tomu používám je samozřejmě výsledkem dlouholeté praxe, učení se, sbírání inspirace na kurzech masérských, fyzioterapeutických, terapeutických a také jógových, čtením desítek, spíše stovek knih zabývajících se zdravím, a samozřejmě také jakýmsi učením skrze sebepozorování sebe sama, ať už z pohledu fungování vlastního těla či osobnosti.

Body-terapeutický výcvik

Jedněmi z posledních inspirací jsou báječné kurzy zkušeného praktika a fyzioterapeuta Romana Bílka, který měl v péči nejednoho vrcholového sportovce zaměřený mimojiné na fascie. Velkým předělem v mém směřování byl rozhodně také výcvik zaměřený na terapeutický dotyk a body-terapii v rámci biodynamické psychoterapie, díky kterému moje praxe dostala velmi čerstvý impuls a pomohla mi ukotvit moje mnohaleté přirozené směřování. No snad neméně důležitou je neustálá inspirace principy Tradiční čínské medicíny. Propojování těchto učení s poznatky nejnovějších vědeckých studií mě zatím ještě nepřestává bavit a fascinovat. 

A teprve po 12 letech praxe, při revizi tohoto textu, mi plně dochází, že jsem vlastně na docela dobrém místě. Vše se propojuje a při práci s vámi spíš nacházím nové a nové naplnění, než že by to bylo naopak. A v tom nacházím velké štěstí. Ale na začátku a v průběhu jsem se tak určitě vždy necítila. Teprve nyní se plněji projevuj energie do všeho vložená.

Tyrkys, jaro a krávy

Vystudovala jsem Fakultu sociálních studií a nádherné obory, které bych si jako dospělejší zopakovala klidně ještě jednou – zejména Sociální antropologii a Environmentalistiku, ale také Mediální studia a žurnalistiku. Bylo to krásné. A sice se může zdát, že jsem vše nabité odhodila, abych přešla k velmi jinému oboru, ale věřím, že se vše spojuje a v mojí aktuální práci mi pomáhá. Studované obory v sobě nesly základní sociální teorie, filozofii, etiku, které v sobě nesou principy, které jsou zkrátka základem všeho.

Jinak taky miluju barvy, tyrkys nejvíc. vůni jara, čerstvě posečené trávy a tlapek psů mezi polštářkama. hmmm. léto! miluju letní pivo, brno! sníh a hlavně, když sněží. havrany, vrány a krkavce, stejně jako jiné hluboké hrdelní tóny čehokoliv. cella ideálně. svou touhu vidět orla a medvěda. chůzi po krajině, zejména české, té kulturní, barokní, zemědělské. KRÁVY! taky oheň, hory, smích, z kterýho bolí svaly, řev, z kterýho bolí čelist. hudbu, tanec a pohyb, z kterýho bolí tělo druhej den. a Brno! to už jsem říkala. miluju vědu a lidskou inteligenci, stejně jako neviditelnou inteligenci stromů a houbovejch mycélií. miluju mystiku a hlubokou, plodnou spiritualitu, ne tu plytkou zavrhující jednu stranu mince. miluju syntézu toho všeho. miluju život, to víte, že ne vždycky, někdy bych taky raději nebyla, ale každé „nechci“ je paradoxně tím, co nás k podstatě života vrací. 

Ztiš na chvíli ten vnitřní hlas a nechej mluvit tělo